9. října, 2004

Autor: Robert Pavlina

Včera večer jsem se zúčastnil setkání „Futuristé Las Vegas“, což je diskusní skupina, která každoměsíčně shromažďuje témata o budoucnosti na prodiskutování. Při své první účasti jsem si nebyl jistý, co mám očekávat v případě, že se nebude jednat o partu místních teenagerů s dotazem, kdy budeme mít vlastní holopaluby.

Naštěstí jsem byl příjemně překvapen. Řečníkem z řad hostů byl Chris Phoenix, ředitel výzkumu Centra pro zodpovědnou nanotechnologii. Na výzkumu v oblasti nanotechnologií se podílí od roku 1988. Chris nás vedl skrz fascinující zkoumání možností pro molekulární výrobu s použitím stolních nanotováren.

Představte si 144 biliard malých robotických paží, kdy každá konstruuje objekt v podobě jednoho atomu ve stejné době s ostatními s celkovým výkonem asi jeden kilogram hmoty za hodinu. A proto, že by šlo o provoz ve vakuu a vzhledem k jejich malé velikosti a zanedbatelnému vlivu gravitace, mohly by se pohybovat velmi rychle. Každá z nich v řádu milionu pohybů za sekundu.

Nakonec Chris předpověděl, že první fungující nanotovárny by se pravděpodobně mohly objevit do 10 – 15 let. Mohlo by to být ale už za pouhých 5 roků v případě, že by organizování ze strany americké vlády bylo rychlé a silně zaměřené na cíl, jako tomu bylo u projektu Manhattan. Po oficiálním setkání osm z nás šlo na večeři a jelikož  jsem už neseděl vedle Chrise, využil jsem příležitosti, aby ho podrobil otázkám ohledně přínosu nanotechnologií. Doslechnout se o možných výhodách této technologie je zajímavé, ale chtěl jsem vědět, jak může být taková nanotovárna skutečně postavena a jak by to mohlo fungovat ve skutečnosti.

Nebyl jsem zklamaný, protože mi Chris sdělil mnoho detailů o tom, jak si on představuje základní nanotovárnu a to, jak by mohla fungovat, tedy něco, o čem už dříve napsal 80-stránkový dokument. Diskutovali jsme výkonové požadavky, jakým způsobem budou robotické paže řízené, odolnost proti chybám, elektrostatickým výbojům a kovalentní vazby, tepelný výkon a možnosti chlazení, a potenciál pro přenositelnost. Na konci večera, jsem se byl přesvědčen o tom, že tato technologie je na pokraji toho, aby se stala skutečnou a nebyla jen doménou vědecko – fantastických filmů.

Pokud tato technologie nakonec uspěje, znamená to nejen, že bychom mohli vyrobit prakticky jakékoliv fyzického zboží ve zcela automatickém módu, ale také to, že objekty by mohly být navrženy s přesností na atomové úrovni. Chris řekl, že bychom mohli vytvořit počítačový čip o velikosti rýžového zrnka, který by byl výkonnější než dnešní nejrychlejší superpočítač (který podle mých informací udělá v současné době asi 36 teraflopů), což by stálo méně než cent a mohl by být vyroben v řádu vteřin.

Samozřejmě zde asi ani není potřeba poukázat na to, že existuje možnost odvrácené strany této technologie a stejně tak je sporné, zda budou lidé připraveni na to, když se objeví. Součástí práce CRN je povzbudit tvůrce zákonů, aby začali přemýšlet o těchto otázkách již nyní a podniknout kroky, které povedou k naší přípravě sociální a strukturální, tak abychom nebyli zaskočení při zvládání následků.

Dostal jsem se domů až kolem půlnoci. Upřímně, strávení pátečního večera v Las Vegas, diskutování o nanotechnologiích se skupinou futuristů, zatímco moje žena zůstává doma a hraje City of Heroes na úrovni 36 (postava obránce). Na to není, co dodat.

Na druhou stranu, ještě jsem ani oficiálně neoznámil existenci této stránky, ale vzhledem k síle slova (a špionážní síti, která mě má pod neustálým dohledem), se už rozšířila do mnoha blogů. Podle mých údajů, tam v posledních čtyřech dnech bylo 28, 192, 253 a 313 návštěvníků, což rozhodně není velký počet, ale je to hodně na stránku, která dosud ještě oficiálně neexistuje.

Foto zdroj: Pixabay.com, autor Pexels, CC0 Public Domain, volné pro komerční použití