11. října 2004

Autor: Steve Pavlina

Dnes jsem dokončil psaní mého podrobného plánu pro toto čtvrtletí, které je asi 10 stran dlouhé. Přehodnocuji své cíle a plány zhruba každých 90 dní, a zjistil jsem, že i když to může být únavné (obvykle 10 až 15hodin z únavné práce), je to pro mě základní nástroj, a to nejen pro provoz podniku, ale pro správu celého svého života. Život se občas může stát dost komplikovaným a je snadné se nechat vyhodit ze sedla vlivem vnějších tlaků, pokud nevíte přesně, kam míříte. Když pracujete několik dní na konkrétním projektu a nová příležitost přijde ve zcela jiné oblasti, může být těžké, udělat jasné rozhodnutí, když nejste schopni psychicky vytáhnout svou mysl ven z tohoto projektu. Máte – li písemný plán, můžete se na něj kdykoli podívat a usnadnit aktuální situaci s nadhledem, takže si můžete udělat více konzistentní rozhodnutí.

V roce 2001 jsem napsal články o stanovování cílů a plánování, a kromě určitých menších úprav, se pořád držím tohoto základního přístupu. Ale jedna věc, kterou nyní obsahuji ve svém plánovacím dokumentu, je seznam předpokladů, které jsem učinil při sestavování plánu dohromady. Často se jedná o předpoklady, o kterých očekávám, že se stanou, například jak dlouho si myslím, že bude trvat dokončení konkrétního projektu. Vždy si dávám pár týdnů do svého plánu, abych odstranil problém, na který jsem narazil. Takže se vrátím k seznamu svých předpokladů a hledám všechny, které by mohly onen zádrhel způsobit.

Pak si upravím tyto předpoklady a podle toho aktualizuji plán. Ale když zjistím, že se všechny předpoklady zdají být přesné, pak se obvykle cítím bezpečně, protože ono srdce velikého plánu je stále v pořádku – budu jen tedy muset změnit způsob, jakým ho v současné době provádím. Zrovna dnes jsem musel zrušit dva potenciální licenční obchody; na povrchu je potenciál velmi lukrativní, ale s ohledem na mé celkové dlouhodobé cíle, je jasné, že by byly mimo můj směr.

Když tvoříte 90-denní plán, tak se díváte do mnohem vzdálenější budoucnosti než jen 90 dní. Normálně se dívám dopředu s výhledem alespoň dvou let, abych přišel na to, co bych měl dělat v průběhu příštích 90 dní. Existuje mnoho rozhodnutí, která vypadají dobře, když je zvažujete v časovém horizontu 3-6 měsíců, ale když se podíváte více jak dva roky dopředu, začínají vypadat více problematicky. Je to hodně podobné jako šachový program AI. Počítač si bude myslet, že určitý pohyb je optimální, když se dívá 5 tahů dopředu, ale když se dívá dopředu 10 tahů, končí to zvolením zcela odlišného tahu. Tak to je při vytváření krátkodobých plánů.

Budete tvořit ty nejlepší plány, když se podíváte dopředu o několik let a budete přemýšlet o tom, kde budete chtít skončit, a pak uděláte dlouho časový horizont, abyste se rozhodli, co je třeba dělat právě teď. A pro některá velká rozhodnutí, jako je, zda si přejete mít další dítě, se možná budete chtít dívat dopředu ještě mnohem dál. Dlouhodobý pohled zostřuje pohled krátkodobý.

Když jsem byl svobodný, žil sám a ještě jsem ani nerozjel svoje vlastní podnikání, tak by tento druh detailního plánování byl pravděpodobně zbytečný. Ale teď, když je můj život mnohem složitější, tak mi plánování pomáhá proplout možnou bažinou zmatku a opravdu se soustředit. Čím více komplikovaným se život stane, tím důležitější je trávit čas objasňováním svých cílů a plánů.

Hlavní věc, kterou mi písemný plán přináší, je to, že mi dává pocit klidu s vědomím, že jsem vše promyslel a všechno je pokryto. Může být těžké, učinit rozhodnutí, jako jsou…měl bych trávit čas s manželkou a dětmi, nebo cvičit, nebo procvičovat mou další řeč, nebo napsat článek, nebo pracovat na své knize, nebo dělat nějaké marketingové úkoly nebo hrát poker, nebo si přečíst knihu? Jedna věc, kterou jsem se naučil, je, že mám tendenci dělat špatnou práci tím, že dělám tato rozhodnutí o překážkách v okamžiku jejich vzniku – nedostatečně se soustředím na některé oblasti, zatímco ostatní přepracovávám, a tak něco důležitého proklouzne.

Já prostě nemám čas, abych myslel několik let dopředu při sestavování každého jednotlivého rozhodnutí. Je to jen při vytváření vysokoúrovňových plánů, když věřím, že jsem schopen dosáhnout správné rovnováhy a udělat opravdu důležité věci, když se vědomě rozhoduji o tom, jaké oblasti si mohu dovolit méně pozornosti. Nemohu věřit plánu, protože vím, že jsem strávil čas promýšlením věcí, abych ho vytvořil, takže to působí jako nástroj, který mi pomáhá zjednodušit a zrychlit každodenní rozhodování.

Jakmile budete mít dobře napsaný plán, přichází další trik, tedy se naučit efektivně pracovat. Řídím svůj denní pracovní rozvrh s použitím systému založeného na jednom ze systémů z knihy Davida Allena „Getting Things Done“.

Foto zdroj: Pixabay.com, autor Dariusz Sankowski, CC0 Public Domain, volné pro komerční použití